Sněhová něha

Varování, obsahuje text vhodný jen pro Yaoisty (15+).

Centrála vyšetřování kirova případu - 22:15

,,L vím, že o tom moc nemluvíte, ale kirův případ je opravdu nebezpečný. A vy sám poprvé skutečně ryskujete život způsobem, jakým vyšetřování vedete. Podle Rogera by bylo na místě konečně určit co nejdříve vašeho nástupce. Pokud to teda nechcete přenechat Lightovi."

,,Zajisté Watari. Ale...víš o tom, že když se člověk začne připravovat na svou smrt, je to, jako by jí přivolával?"

Černovlasý muž, jenž dřepěl s bosými chodidly na černém křesle přestal šťouchat lžičkou do rozjedeného dortu a vzhlédl k obličeji starého muže.

,,Netušil jsem , že jste pověrčivý, Ryuzaki. Myslel jsem tím, že by bylo dobré pro jistotu mít za sebe náhradu..."

,,Samozřejmě. Byl jsem na to již upozorněn. Ovšem přesto si přeji, aby v roli L pokračoval, jak jsi řekl, Light Yagami."

,,To opravdu chcete? Ale vždyť je to stále váš hlavní podezřelý."

,,Právě proto. Chci, aby vlastnil mou roli, pokud zemřu. Nic méně jsem se rozhodl, že vyberu někoho, kdo po kirovi půjde."

,,Což znamená..."

,,...Krátká cesta do Wammy's house."

,,Půjdu vše připravit."

,,Děkuji."

                                                                                         η

Již nějakou dobu tušil, kdo by ho dokázal plně nahradit. Nicméně kvůli svým plánům mu nemohl předat post L. Tuto přezdívku lze získat jedině tak, že ji dotyčný přebere jeho budoucímu majiteli-Lightovi. Jestliže dokáže najít dostatečné množství důkazů, aby ho potrestal tak, jak to L možná už nedokáže, pak bude mít plné právo zdědit po L jeho dlouho budovanou pověst. To jest "nejlepšího detektiva na světě."

Ale...Přeci jen už je to tři roky. Bylo mu tehdy jednadvacet a ten hoch byl teprve desetiletý. Už tehdy se zdálo, že na něj ta situace psychicky dolehla víc, než by měla. Krátce po tom, co se tam tehdy L objevil, aby podrobil všechny nejnadanější děti svému osobnímu psychyckému testu a vybral svého nástupce. Krátce po tom se z toho chlapce naprosto všechno vytratilo, zůstal prázdný, jako čistý list papíru. Jeho průzračnost byla pro všechny kolem něj jen pobuřující a jeho život se nadobro zastavil...

Před osmi lety :

Do místnosti, jenž vypadala, jako provizorní pracovna nakoukl vychrtlý černovlasý chlapec. Tajně pozoroval starého muže, jak uklidňuje sotva pětileté dítě. Bylo velmi zvláštní. Krátké, avšak jemně vlnité kadeře. Bílé jako sních. Nevinný a ustrašený pohled, a velmi špinavé, potrhané oblečení. Šestnáctiletý černovlásek tajně pozoroval jeho malé chvějící se tělíčko a Watariho, jež ho hladil po hlavě. Ještě  nikdy neviděl, že by se tak Watari choval k někomu jinému, než k němu, proto ho velice zajímalo, kdo to vlastně je. A snad by se to hned tak nedozvěděl, kdyby ho neprozradil jeho starý zlozvyk a on si s hlasitým mlasknutím nestrčil palec do pusy. Zřejmě mu chybělo sladké. V ten moment jeho přítomnost starý muž konečně zaznamenal. Ale nezlobil se. Naopak. S laskavým pohledem ho pozval dál.

,,Kdo je to?" Zeptal se okamžitě.

,,Nate River. Geniální matematik."

,,A co se mu stalo?" Budoucí L si vyndal z kapsy lízátko. Rozbalil jej a strčil do pusy místo prstu.

,,To se právě snažím zjistit. Není moc času. Policie ho přivezla od jeho strýce, protože žil v hrozných sociálních podmínkách. Také se zdá být nepřirozeně vyrovnaný a kromě toho je to vynikající matematik. Byl už dokonce podroben testu inteligence.  Přivezli ho sem před chvílí. Doufají, že mu pomůžeme zajistit lepší domov a trochu ho rozmluvíme. Jeho jediný příbuzný je teď ve vazbě a pokud se do týdne nedozvíme, co se s tím chlapcem dělo, pak se k němu bude muset vrátit."

L k němu přiklekl a celého si ho prohlédl.

,,On opravdu ještě nic neřekl?"

,,Ne."

Černovlasý chlapec z něj nespouštěl oči. Albín na něj také hleděl. Jeho šedé, prázdné zornice sledovaly, kterak si Lawliet vytahuje z úst lízátko a nabízí ho jemu. Nate na něj chvíli bez hnutí hleděl, ale nakonec vzal opatrně špejli do prstů a ocucanou růžovou kouli si nacpal do své malé dutiny ústní.

,,No tohle..." Pronesl obdivně Watari.,,Myslím, že je vám trochu podobný."

,,Směl bych se o něj těch pár dnů starat? Pokusím se z něj dostat přiznání. "

,,Ale Ryuzaki. Neřešil jste teď náhodou nějaký případ?"

,,To už je vyřešené. Rád ti pomůžu." řekl a na jeho tváři se vyrýsoval lehký úsměv. Starý muž se taky usmál. Zdálo se, že ho ten malý sněhově bílý kluk něčím zaujal...A to se mu ještě nikdy nestalo.

                                                                                      Ν

Ryuzaki ho odvedl k sobě do pokoje. Nikdy tam neměl žádného spolubydlícího, ale postele tam byli dvě. Tak se rozhodl, že mu tu druhou na čas propůjčí. Na obou nočních stolkách se válely čokolády, sáčky od bonbónů a krabice od karamelek. Na jeho rozestlané posteli ležel rozevřený notebook. Na druhé nebylo nic. Posadil tam bílovlasého chlapce a klekl si k němu. Stále pevně svíral jeho lízátko. Do pusy se mu sotva vešlo, takže nyní ani mluvit nemohl.

,,Takže ty jsi Nate River."

,,..."

,,Nevím, jestli s tím souhlasíš, ale asi tě budu muset umýt." řekl a znovu si prohlédl jeho špinavou teplákovou soupravu. Potom zamířil prsty k zipu na mikině. V tu chvíli chlapec vylekaně ucukl. Nepřístupně sklonil hlavu a chytl se za hruď. Tohle se mu evidentně nelíbilo.,,Hlídání dětí zjevně není moje silná stránka..." Povzdechl si Lawliet. ,,Neboj se, všechno je v pořádku, jen tě teď musím svléknout." Oznámil mu, ale albín vzdorovitě zavrtěl hlavou. Že by se styděl? V pěti letech? Ryuzaki tedy přestal bojovat s jeho mikinou. Vlastně na něj přestal úplně šahat. Otevřel dveře do své koupelny a dal napustit  vanu horkou vodu. On sám se nikdy nekoupal. Většinou jen vlezl pod sprchu, ale nyní to byla jiná situace. Do vany totiž neměl jít on, ale Nate. Když byla voda napuštěná téměř po okraj, přivedl ho k ní.

,,Podívej." Vysadil ho a ukázal mu průsvitnou, teplou vodu. ,,Chci tě jen umýt." konstatoval a zase ho postavil na nohy. ,,Svlékneš se, nebo se chceč koupat v oblečení?" Albín si dřepnul k vaně a objal si kolena. Trhavě vrtěl hlavou a zdálo se dokonce, že se třese. Lízatko už  v puse neudržel a vyplivl si jej do klína.

,,Copak se ti stalo?" Zeptal se překvapivě ze soucitu Lawliet.

,,Musím...musím to dělat?" Promluvil najednou Nate a s prázdným výrazem pohlédl na kluka před sebou. L se milně domíval, že mluví o koupeli. Byl rád že vůbec promluvil, a tak odpověděl :,,Ano, samozřejmě."

V tu chvíli si chlapec začal rozepínat mikinu a sundavat tepláky. Neměl pod tou kombinézou vůbec nic. Žádné tričko nebo spodky. Nic. Své věci si pak svědomitě poskládal a odložil stranou. L na něj překvapeně hleděl. Byl samá modřina. Nahnul se k němu, aby ho zvedl do vany, ale on znenadání zaútočil na jeho kalhoty. Malými prstíky rozepl zip i knoflík, zatímco Lawliet na něj jen konsternovaně zíral.

,,P..počkej.." bylo to jediné, co ze sebe vydal.

Albín strčil jednu malou ručku do jeho kalhot a vytáhl jeho penis, jako by to byla jen nějaká hračka. Sklonil se k němu a začal ho jemě olizovat.

,,Co to děláš?"

,,Dobře." Odpověděl chlapec s plnou pusou.

,,Cože?"

,,Tak se tomu přeci říká. "dělat dobře"...To jste chtěl."

Lawliet se prudce nadechl. Je pravda, že mu to opravdu dělalo dobře. A na to jak byl ten prcek mladý, byl až příliš odvážný, zdálo se. Ale on ho od sebe nakonec odtáhl. Donutil ho, podívat se mu do očí.

,,Ne, to jsem nechtěl. Kde si přišel na takový slovník?"

,,Pan Jeffrey mi to řekl."

,,To je tvůj strýc?"

Nate kývnul.

,,On tě nutil tohle dělat?"

,,Tak to přeci chodí..."

Ryuzaki se nestačil divit. "Tak to chodí"? Ten chlap ho zcela jistě zneužíval. A ještě mu namluvil, že je to úplně normální. Chudák kluk...Budoucí L pomalu přesunul dlaň na jeho hlavu. Pomalu ho pohladil v bílých kadeřích.

,,Už to nemusíš dělat. Nikdo tě tu do ničeho nutit nebude." Ujistil ho a potom ho ponořil do vany s teplou vodou. Byl tak roztomilý...hleděl jako dítě, jež právě objevilo ráj.

                                                                                      Ν

L si s ním pak mohl pravidelně povídat. Už nebylo žádných zábran, takže věděl o všem, co se s ním doposud dělo. Rodiče mu zemřeli , když mu byli dva roky, takže si normální život skoro nepamatuje. Na starosti ho pak dostal jeho jediný, zbývající příbuzný, který ovšem nebyl psychicky úplně v pořádku. Mlátil ho a zneužíval k osobním choutkám. A jinak ho nechával zcela osamoceného v jakémsi prázdném pokoji, kde si Nate hrál s pár hračkami, které mu tam milostivě zanechal. Většinou to byli kostky. Díky nim se naučil rychle počítat. Detektiv ho také podroboval psychologickým testům a různým zdravotním vyšetřením. Jak se zdálo, pan Jeffrey River chlapci poměrně hodně ublížil. A nejen psychicky. Fyzicky také. Ten člověk ho zřejmě několikrát donutil k opravdovému sexu. Nate  byl odřený a často trpěl bolestmi na intimních partiích.

,,Zaslouží si doživotí." Pronesl L, když Watarimu řekl vše, co zjistil. Zdál se být skutečně dopálený. To, co byl nucen Nate River prožít, se ho z nějakého důvodu osobně dotýkalo.

,,Bohužel Ryuzaki. To, co víme od Natea nám může pomoct zajistit mu klidný život. Ale aby jsme toho člověka dostali za mříže, potřebujeme přesvědšivé důkazy."

,,Zajisté. Pak já je obstarám." Odpověděl rozhodně černovlasý kluk a vydal se za svým přítelem. I když mu bylo teprve šestnáct, byl na nejlepší cestě stát se skutečným detektivem. A né jen tak ledajakým, ale nejlepším.

Watari byl dosti udivený, jelikož ho dobře znal, a věděl, že L se téměř nikdy nestaral o své okolí. Byl zaujat studiem a svou prací. mnoha různými kurzy, jako bylo bojové umění, studium jazyka, složité literatury a psychologie. Dělal vše pro to, aby se dostal co nejdál a zasloužil si svou péči, kterou pravidelně dostával zcela zadarmo. Už v tomto mladém věku byl považován za nejtalentovanějšího člověka ve Wammy's house. A přesto tenhle -s sebou zaujatý- člověk dokázal někoho pustit do své zkořápky a zajímat se o něj. Bylo by skoro vhodné nazvat to zázrakem....

                                                                                Ν

Nate spal v posteli přikryt dekou. Na sobě měl jen bílou společenskou košili, kterou mu L věnoval. Stejně nosil na truc jedno a to samé, takže ji ani nepotřeboval. Byla mu o dost větší, prakticky mu stačila, jako skutečná noční košile a zakrývala mu celé tělo. Přestože Ryuzaki nebyl zvyklý na společnost, jeho nový spolubydlící mu nijak nevadil. Chvíli pozoroval jak spí, jak tiše oddychuje ze spánku...neodolal a pohladil ho po bílých kadeřích. Byl tak rozkošný, že nešlo jinak. Ten dotyk však chlapce probudil. Pomalu odlepil víčka a šedé duhovky se střetly s černými. L prudce ruku oddálil.

 ,,Jsi velmi chytrý chlapec. A jistě víš, že ten muž, u kterého jsi byl, není hodný člověk..."

Albín kývnul. ,,Ano. Hodní lidé děti nemlátí."

,,Učíš se rychle." Usmál se černovlasý. ,,Chtěl bych, aby byl spravedlivě potrestaný. Dovolíš mi to?"

Chlapec opět kývnul.

,,Ale potřebuji, abys mi pomohl. Dokázal by ses tam vrátit? Jen na chvíli."

Nate se trochu roztřásl.

,,Budu tam s tebou."

Když to Lawliet řekl, nakonec bělovlasý chapec souhlasil a druhého dne se skutečně vydali k jeho strýci domů.

Byt to byl poměrně velký. Chudobou Jeffrey zjevně netrpěl. Ryuzaki držel Natea za ruku a on ho vedl po bytě. Byl nejistý a už delší dobu neřekl ani slovo. Jen tiše cupital po parketách, aniž by se rozhlížel kolem.

,,Ukážeš mi svůj pokoj?" Zeptal se najednou detektiv. Nate ještě víc spomalil. Velice pomalu se šoural ke skleněným dveřím. Byli v hrozném stavu. Jako by do nich někdo několikrá uhodil. Sklo se sesypalo a následně zase slepilo do tvaru dveří. Děsivý pohled. Když vešli dovnitř, L jasně pocítil tu hnijící a napjatou atmosféru, která malého chlapce jistě den za dnem užírala. Na stěnách byly fixou napsané číslice a příklady, různé datumy a vzorce. Na zemi jedno nedoskládané lego a pár rozházených kostek. Na posteli byly stále jasně viditelné stopy po spermatu...Bylo to...hrozné. I na Natea to silně zapůsobilo. Stačilo pět dní a naprosto odvykl svému starému životu. Kromě toho L ho přesvědšil, že život, který předtím vedl nebyl normální. Bylo mu z toho smutno. Dokonce tolik, že se uprostřed místnosti složil na zem a dal se do breku. Rukama si zakryl obličej a vzlykal do dlaní.To bylo poprvé, kdy u něj L zaznamenal skutečný projev emoce. I když nevěděl, zda je dobře, že tou emocí byl zrovna smutek a zoufalství. Přiklekl k němu. Chvíli si nevěděl rady a netušil co dělat. Pak ale iniciativa přilétla snad sama od sebe. Jeho štíhlé, dlouhé paže se ovinuli kolem nešťastného dítěte a přivinuli si jej na hruď.

,,Je to v pořádku." Šeptal mu.,,Jsem tu s tebou."

,,Ryuzaki..." Vzlykl Nate do dlaní.

,,Ano?"

,,Prosím neopouštěj mě..."

,,Samozřejmě..." L ho pohladil po bělostné hřívě a Nate se pomalu utišil.

                                                                                         Ν

Důkazy našel Ryuzaki v Jeffreyho pracovně. V prvním šuplíku u psacího stolu našel Nateovo fotografie. Nebyl to zrovna hezký důkaz. Chlapec se tam krčil a bezradně hleděl do objektivu. Aniž by tušil, jak je to nenormální, stál před foťákem docela nahý. L se nechtělo ty fotografie ukazovat veřejnosti. Už proto, že jako velmi talentovaný člen Wammy's house by neměl mít žádnou fotografii, záznam ve zprávě ani své pravé jméno. Při tom uvažování si uvědomil, že je na čase vymyslet mu přezdívku. Bude o ní přemýšlet hned, jakmile dostane jeho strýce za mříže... Schoval fotky do kapsy s myšlenkou, že je co nejrychleji zničí, dokud se nedostanou do nežádoucích rukou a hledal dál. Nakonec těch důkazů bylo víc. spisy, ve kterých muž bez zábran popisoval své dosavadní zážitky, modřiny na Nateově těle a poškozený nábytek...To všechno Lawlietovi stačilo, aby ho usvětšil. Pan Jeffrey River dostal pět let. Nebylo to moc, ale alespoň něco, pro čisté svědomí. Fotografie potají spálil a Natea nechal u sebe v pokoji. Pár dnů po celé té záležitosti,  odjel hrát tennis a získal titul juniorského mistra Británie. A chvíli na to byla vytvořena jeho přezdívka, se kterou začal řešit případy v zahraničí. Musel odjet z Wammy's house a reprezentovat jej, jako L- brzy nejlepší detektiv na světě...Než však odjel, čekalo ho loučení se svým chráněncem. Znali se necelé dva týdny, ale ten hoch mu zkrátka přirostl k srdci.

,,Near."

,,Near?"

,,Ano. To je tvé nové jméno. Zapamatuj si ho a to staré přestaň používat. Je to tvá ochrana."

,,Dobře." Souhlasil poslušně Near.

,,Dal jsem ti to jméno, protože jsi mi byl stále na blízku. Doufám, že se ti tu bude dařit."

,,A kdy přijedeš?"

L neodpověděl. Klekl si a sklonil se k němu. Po chvilce mlčení se natáhl k jeho uchu a pošeptal mu : ,,Musíš se hodně snažit, ano? Buď nejlepší."

,,Ano." Kývnul opět malý chlapec a sledoval, kterak L vstává, odchází pryč. Netušil chudák, že ho tak dlouho neuvidí...,,budu se snažit" slíbil potichu sám sobě.

O pět let později :

Z L se stal pojem. Skoro každý, kdo se jen trochu zajímal o případy a policii, ho znal. Vyřešil ty největší záhady a to tak, že nikdy nikomu nevyzradil svou identitu. Dokázal vše vyřešit jen s notebookem a Watarim, jež ho doprovázel. Stal se úspěšným, bohatým a vlivným detektivem, jenž dokončil každý případ, na který si troufl. Když mu bylo jednadvacet, začali na něj tlačit, ať si vybere svého nástupce. Aby ovšem něco takového dokázal, bylo třeba spojit se přes notebook s každým nadějným členem Wammy's house a individuálně s ním promluit.

Nebylo to nic zábavného, ale bylo toho třeba. L si s každým promluvil. Mohl je vidět i slyšet, oni však slyšeli jen jeho upravený hlas. Opatrnosti není nikdy dost. Každýmu dal pár otázek na logiku, matematiku, pohovořil s nimi o případech, ale nikdo se nezdál být dost dobrý, aby ho v budoucnu mohl nahradit.  Trvalo to třetí den a až teprve pak, se najednou před kamerou zjevil on. Byl o půl metru vyšší, měl trochu delší vlasy a chladnější výraz. Přišel tochu moc blízko ke kameře tak, že L oslepila ta čistá bělost z jeho vlasů, pleti a oblečení. Pořád ta samá košile a bílé pyžamové kalhoty. Byl to Near. L se za kamerou malinko usmál, už to bylo dlouho, co se viděli naposled. Near nyní vypadal dospěleji, vážněji a nepřístupněji.

,,Dlouho jsme se neslyšeli." Pronesl Near suveréně a ani nemrkl.

,,To je pravda. Jsem rád, že s tebou opět mluvím."

Near neodpověděl.

,,Co tvůj zdravotní stav? Zlepšil se?"

,,Samozřejmě. už jsem docela zdravý." Odpověděl a vztáhl ruku k bílým vlasům. Jeden vlnitý pramínek začal pomalu natáčet na prst.

,,A studium?"

,,Udělal jsem, co jsi chtěl." Na to chladně Near.

L se zamyslel. Co po něm tehdy chtěl? Aby byl nejlepší! Znamená to, že je nejlepší? Pokud by to tak bylo, pak by byl jeho nástupcem právě on...

L se bez varování odpojil a zavolal Rogerovi. On měl Wammy's house po většinu Watariho nepřítomnosti na starosti.

,,Dobrý den, tak jak to jde?"

,,Chci se zeptat na toho bílovlasého chlapce." řekl okamžitě.,,Jak se učí?"

,,Je tady nejlepší."

,,Opravdu?"

,,Ano. Nejlepší matematik. Jeho jazyková schopnost je také velmi dobrá. Dedukční schopnosti vynikající, ale bohužel jeho tělo je poměrně slabé. Není to zrovna sportovní typ. Je slabý a v boji by se jistě nepříteli neubránil. I pistole je na něj těžká. Navíc kromě své inteligence má takový zlozvyk hrát si se vším, co mu přijde pod ruku. S kostkami, s jídlem, autíčkama. Pořád něco staví, skládá a když už nemá nic po ruce, hraje si s vlasy. Jinak skoro nemluví. Jen ve chvíli, kdy mu někdo položí otázku,  ze slušnosti odpoví. Ale po většiny svého života mlčí jako zařezaný. Navíc se zdá být dosti odtažitý a jeho pohled trochu děsí ostatní děti. Zřejmě tu ani nemá žádného kamaráda...."

,,Děkuji vám, to mi stačí." Odpověděl L a zavěsil. ,,Podívejme. On se za tak dlouhou dobu ani trochu nezměnil.." Pomyslel si s lehkým úšklebkem detektiv. Najednou dostal chuť ho vidět. Rozhodl se, že jakmile dokončí momentální případ, pojede svůj bývalý domov navštívit.

Jenže když se vrátil do Anglie, Near byl pryč. Oznámili mu, že si ho odvedl jeho strýc. L v tu ránu došlo, že uběhlo přesně pět let a ten ničema byl opět propuštěn na svobodu. Nikdy by ho ovšem nenapadlo, že ho bude chtít zpátky. A především, že by současný Near byl schopen na to přistoupit a vrátit se k němu. Něco...bylo špatně. Rychle přesvědšil policii, aby šli prohledat jeho dům, ale byl prázdný. Úplně vymetený. Odstěhoval se. Dalo se to čekat...L po dlouhé době pocítil ten známý pocit starosti. Po tak dlouhé době plné klidu a pohodlí, to ovšem nebylo vůbec příjemné. Rychle sháněl informace o tom, kam se přestěhoval, ale nikdo nic nevěděl. Near zmizel. 

L zapoměl na svůj aktuální případ a veškerou svou iniciativu vkládal jen do hledání toho chlapce. Bylo mu přeci teprve deset a ten parchant byl schopen čehokoliv. Musel ho najít!

Po třech dnech beznadějného pátrání byla najednou  do Wammy's house poslána videokazeta. Konečně se tam ukázala adresa odesílatele.,,Ten člověk je neuvěřitelně hloupý." Pomyslel si L. Byl na ní natočený Near. Byl ošklivě spoutaný provazy a ležel v klubíčku na zemi, jako nějaký kus hadru. Jeho oči se však klidně ubíraly do prázdna, jako by to vše bylo v naprostém pořádku. Ten muž potom na kazetu nahrál vzkaz. Nebylo to samozřejmě nic jiného, než žádost o výkupné za život vlastního synovce. ,,Lidé jsou tak předvídatelní." Lawliet byl jeho činy doslova znechucený. Chtěl za Neara tři miliony...Malá cena za tak zázračné dítě. L však neváhal peníze pro něj obětovat. Koneckonců byl to jeden z nejbohatších lidí na zemi. S tou sumou peněz se pak sám vydal do Bristolu za Nearem. Bylo to po pěti letech poprvé, kdy jednal na vlastní kůži. Watari sice chvíli naléhal, aby tolik zbytečně neriskoval, ale L to chtěl vyřešit rychle a chtěl to udělat sám. Považoval to za osobní případ.

                                                                                          Ν

Velký šedý panelák s omlácenou omítkou...Pan Jeffrey na tom zjevně není finanče tak, co býval, jestliže si nemohl dovolit ani běžný standart. I dveře od jeho bytu byly dřevěné a starožitné. L se zvoněním nezatěžoval. Rovnou je vykopl. Byt byl jen dvoupokojový, takže nebylo těžké je najít.  Ovšem to, co se v pokoji dělo, bylo jako rána pro Lawlietovu duši. Ano.  Byl to pro něj šok, vidět to trýznění na vlastní oči.

Bělovlasý chlapec ležel na zemi , na sobě neměl ani kousek oblečení a zdálo se, jako by jej neměl po celou dobu. Pětačtyřicetiletý muž se nad ním zcela oblečen skláněl a jeho velké špinavé dlaně svíraly malý bělostný krk. Škrtil ho. Zřejmě né proto, že by ho uškrtit chtěl. Asi to byla jen další záležitost, jež mu dělala dobře na tělo. Na tohle se ale L nemohl dívat. On naštěstí , narozdíl od Neara bojovat uměl a síly měl dost. Přiřítil se k němu a chytnouc ho ze zadu za krk, ho odtáhl a odhodil stranou. Jeho tvář byla prázdnější, než vyschlá studna, chladnější, než socha z ledu. Po dlouhé době cítil skutečný vztek, který v něm pracoval jak živá sopka.

,,L..." Vydal ze sebe trochu překvapeně Near a pomalu se posadil. Jednu ruku vztáhl ke své šíji, aby si pohladil rudé otisky.

Detektiv mu věnoval jeden krátký pohled a opět se otočil na muže před sebou. Překvapeně seděl na zemi a hleděl na něj, jako na monstrum, jenž se zčistajasna zjevilo před ním. Černovlasý pak dvěma rychlími kroky přišel až k němu a chytnouc ho za límec u košile, ho přirazil ke stěně. On jen překvapeně koukal do jeho velikých, strašidelných očí.

,,Nikdy už tohle nedělejte." Pronesl, zatímco ho tlačil ke zdi. ,,Už se ho nikdy nedotýkejte, rozumíte?" Potom ho pustil a muž se s třískotem posadil na zem.  L pak před ním otevřel černý kufřík, ve kterém bylo nespočet poskládaných bankovek. ,,Podívejte, co jsem vám přinesl." Řekl s absolutně opovržlivým hlasem, Načež chytl kufřík jen dvěma prsty za poutko a peníze se na muže začaly sypat, jako sních. ,,To je cena za toho chlapce. Je tam pět miliónů." Mluvil dál a hleděl na muže, jenž se překvapeně nechal zasypávat penězi. ,,Za tu cenu se už k němu nikdy nepřiblížíte. Jestli ano, dostanu vás do vězení a budete tam po zbytek svého života." Z L mluvila opravdová zloba, zkrytá za masku lhostejnosti. Nechal pak muže zasypaného penězi na pokoji a obrátil se k Nearovi. ,,Kde máš věci?"

Near pokrčil rameny.

L se rozhlédl, nikde však neviděl ani náznak nějakého oblečení. Nakonec jen ztáhl deku z matrací, představující postel a hodil ji přes něj. ,,Tak pojďme." Rozkázal a vzal ho za ruku. Albín za ním poslušně šel, deku si držíc pevně kolem těla. Před panelákem stálo černé auto, u kterého stál Watari. Oboum podržel dveře, aby mohli nastoupit do zadní části auta a zavřel za nimi. Potom sám nastoupil na místo řidiče a auto nastartoval.

Near byl zticha. Na nic se neptal, dokonce ani nepoděkoval. Jen hleděl z okna na míjící domy a sloupy. Míjely je tak, jako on míjel celý svůj život. Když na něj L konečně promluvil, otočil hlavu od okna a věnoval mu svůj pohled.

,,Proč si se k němu vrátil?" Zeptal se potichu a trchu s odstupem, jako by ho odpověď ani moc nezajímala.

,,Nevím. Zdálo se zbytečné dál se snažit."

,,Zbytečné?"

,,Nebyl tam ten, pro koho jsem se znažil. Tak to bylo zbytečné." Near opět odvrátil hlavu k oknu.

L pohled na něm však stále upřeně visel. Myslí tím snad jeho? Vzdal se Wammy's house jen proto, že tam on nebyl? Bylo to tak zvláštní. Jako kdyby byl Ryuzaki celý jeho svět. Detektiv pozvedl svojí dlaň a položil ji na Nearovu malou ručku. On se na něj rychle otočil.

,,Promiň." Uvědomil si to Lawliet a prsty ztáhl pryč. ,,Vadí ti to?"

Near ale překvapivě zavrtěl hlavou a jeho prsty chytil do své dlaně. Pevně je tiskl, jakoby neměl v plánu je ještě někdy pustit. Zdálo se, že se snad bojí celého světa kolem sebe a stranní se všeho i všech, kdo se s ním snaží mluvit. Jen jediného člověka dokázal přijmout do svého světa a tím člověkem byl L.

,,Ty..slíbil jsi, že mne neopustíš." Vyčetl mu a vyčerpaně položil hlavu do jeho klína. Než stačil L vymyslet vhodnou odpověď, bělovlasý chlapec usnul.

*** když se vrátili do Wammy's house, Detektiv přinesl spícího kluka do svého pokoje, kde ho položil na postel a přikryl čistou peřinou. Nechtěl ho budit jen, aby ho umyl a oblékl.

,,Máte v plánu někam odjet, L?"

,,Myslím, že tu s ním chvíli zůstanu."

,,Vy..myslíte si, že by to mohl být váš následník?"

,,Ano Rogere. Je ještě malý, ale myslím, že on by to jednou rozhodně mohl dokázat....Pokud jednou prohraji se silným soupeřem, on bude jistě ten, kdo ho dokáže najít a ptrestat..."

,,Zatím je na to ale slabý."

,,Fyzicky možná. Zatím..."

,,Nechám vás tu osamotě."

,,Děkuji..."

Muž opustil pokoj a detektiv se spícím chlapcem osamněl.Přistoupil blíže k jeho posteli a prohlížel si ho. I když trochu vyrostl, zdál se být stále tak čistý a nevinný, jako anděl. Černovlasý muž neodolal a pohladil dlouhými prsty jeho vlnité, bělostné vlasy. Bylo to, jako hladit teplý sních. Byly jemné jako samet...lesklé, jako drcené sklo...chyběla jen svatozář. Ležící chlapec najednou pozvedl ručku ke své hlavě a chytil jeho dlaň. Potom jí chytnul i do druhé ručky a přesunul k ústům. hřbet jeho dlaně odměnil hned několika jemnými polibky.

,,Neare..." L se rozšířily panenky. Dělá to snad ze spaní? Jenže tohle přesvědšení se ukázalo být milné, jakmile oslovený otevřel oči a zabodl se jimi do černých, do široka roztažených zorniček. Olízl hřbet jeho ruky, jako by to bylo něco k snědku. Ryuzaki ho pohladil  druhou rukou po tváři. Potom ho vzal za ramena a posadil. Sednul se vedle něj a hladíc ho pohlavě na něj promlouval.

,,Tohle bys dělat neměl..."

,,Proč ne?"

,,Protože...jsi ještě dítě.."L chtěl říct, že z toho ještě nemá rozum, ale zarazil se. Koneckonců Near byl inteligentní skoro jako on sám, a to byl o jedenáct let mladší. I když byla pravda, že jeho sociální zkušenosti byli naprosto odlišné a tudíš bylo tohle chování pochopitelné.

,,Třeba jsem dítě, ale miluji tě." Opáčil naprosto klidně Near.

Ryuzaki na něj konsternovaně hleděl, neschopen jediného slova. "Miluji tě..." Bylo mu jednadvacet, ale tuhle větu mu někdo řekl vůbec poprvé. Netušil co na to říct.  Nevěděl si rady. Toho chlapce měl samozřejmě taky rád, ale rozpoznat lásku nijak nedokázal. Vždyť se na svou náklonost k němu vždycky díval jen jako na sympatii, protože mu byl tak podobný. Fakt, že by Nearův cit k němu mohl být tak silný, ho nikdy ani nenapadl...

Zatímco L seděl na jeho posteli, neschopen pohybu, Near se k němu natáhl a objal svými tenounkými pažemi jeho krk.  Muselo být těžké čekat na člověka, jež je pro něj tak důležitý, celých pět let. Kromě toho nemohl ani tušit, zda se vůbec vrátí. Nebylo divu, že to vzdal. Nyní byl však znovu s ním, a v té chvíli pro něj šli všechny zábrany stranou. Zkušený byl víc než dost. Už dobře věděl, co je touha. Ovšem poprvé to bylo naopak. To on po někom toužil. A ten někdo nebyl čtyřicetiletý odpudivý a sadistický chlap. Byl to L, jeho jediný, opravdový přítel. Bělovlasý ho svou vahou převrátil na záda a on si trochu neochotně lehl do přikrývky, Neara stále přitisklého na sobě...Ten zákeřně zaútočil na jeho ústa. Jemně líbal jeho měkké rty, neustále vonící po sladkém a zdálo se, že celé jeho lehké tělo, ležící na Lawlietovi, se chvělo neskutečnou touhou. L s tím měl trochu problém. Nedokázal poručit přirozenému instinktu a svou erekci zkrátka neovládl...Stále tu byl onen fakt, že Near, jež si ho ve svých pěti letech spletl se svým strýcem, byl jeho jediná, dosavadní zkušenost, co se sexuality týče. Což bylo poněkud komické. Věděl jen, že to není správné a že by to měl zastavit, ale to se lehko řeklo...Near na něj hleděl z blízkosti pár centimetrů a pravda byla, že vypadal neskutečně rozkošně. Svým vlastním pohybům nedokázal poručit. Najednou hladil jeho nahá záda, vnímaje ty nesnesitelné návaly chtíče, které vedly jeho pohyby kupředu. Polibek proměnil ve skutečné líbání a lehké dotyky v sebejisté hlazení. Near to spokojeně uvítal. Potom jednou rukou zašátral u jeho poklopce a rozepl jej.

,,Mohu?"

L nejistě kývnul, tupě hledíc do jeho očí, jako by jimi byl hypnotizován. Near tedy vytáhl jeho vzrušení z kalhot a jemně jej začal malou ručkou třít. Lawliet hluboce vydechl. Bylo to tak příjemné! Near to skutečně ovládal. Byl tak jemný a pozorný, jeho prsty se pohybovali po L údu s naprostou jistotou. Černé duhovky přikryla víčka, Lawliet přestal bojovat se svědomím a nechal se laskat. Několikrát pocítil, jak ho Near políbil na rty. Bylo to jako pohlazení. potom se přesunul hlavou k jeho klínu. Detektiv k němu natáhl ruku a zajel prsty do těch bílých, nezbedných pramínků. Uvolněně vnímal, kterak se špičky penisu dotýká něco vlhkého. lascivně olizoval jeho délku a pak jakoby náhodou přejel špičkou jazyka po uzdičce, což s detektivem neskutečně otřáslo.

,,Z..zopakuj to..." Neovládl se, bylo to jako náhlý otřes jeho vzrušení. Tak blízko něčemu silnému...cítil to.

Near se lehce ušklíbl a čin zopakoval. V té chvíli Lawlietem projela vlna nevídané slasti. Dostavil se absolutní vrchol něčeho, co se nedalo popsat ani pochopit. Ryuzaki se prohnul v zádech, hlavu zaklonil do polštáře a na chvíli zatajil dech, dokud křeč neodezněla a on se mohl v klidu vydýchat. Když oči konečně otevřel, spatřil Nearovu tvář znovu nad s sebou.

,,Jaké to bylo?" Zeptal se ho. L místo odpovědi přitáhl albína k sobě a políbil ho. Něco takového ještě nezažil.

Znovu se políbili. Near měl prsty polepené jeho semenem. Využil toho a ulepenou hmotu nanesl namísto gelu do svého těla, aby se připravil na L rozměry. Potom na něj obkročmo poklekl.

,,Počkej.." Zarazil ho L.

,,Děje se něco?"

,,Nechci, abys měl kvůli mě bolesti."

,,Nechci, aby ses tím zatěžoval." Oponoval klidně Near, načež vzal do rukou jeho penis a soustředěně si jej navedl do těla. Trochu se u toho napjal a zavřel oči. L byl také napjatý. Starostlivě ho sledoval a zároveň pociťoval ten pocit těsnosti, byl tak vzrušující! Nakonec mu podlehl a ponořil se do polštáře. Jeho zornice se pevně upřely do stropu, Jeho prsty se zaryly do přikrývky. Malý chlapec se na měm začal pomalu pohybovat. Občas se nahnul k L tváři pro polibek, občas zavadil prsty o bradavku...

,,Neare..." Běžně klidný detektiv byl nyní v jedné, blížící se explozi. Prudce stočil hlavu na stranu, zavřel oči a hned je zas do široka otevřel...Oběma rukama chytil chlapce za boky, aby mu pomohl snadněji dosedat. Chvílemi ho dokonce nechtěně nutil přidat na rychlosti a síle. Nechtěl mu to dělat, ale nemohl si pomoct. Near se však necítil nijak ukřivděn. Dělal to, co bylo dobré pro L a tvářil se, jako by nepociťoval žádnou bolest, ani příkoří. V hlavě slyšel L hlas jako ozvěnu, jeho dech se zdál být stále rychlejší a dusivější. Až černovlasý přestal dýchat úplně. Trhnul se v bocích. prohnul se a zaklonil hlavu do polštáře. Nezadržitelně do jeho těla ejakuloval. Nedokázal tomu nijak poručit. Jeho oči se opět zabodly do stropu, jeho ústa se pootevřela v němém výkřiku. Jako by zapoměl dýchat...vydechl teprve když křeč úplně odezněla.

,,Omlouvám se." Dostal se sebe mezi výdechy a z pod přivřených víček sledoval Neara, jak z něj sesedá. Lepkavá hmota byla na jejich tělech, rukou i prostěradle.

,,To je v pořádku." Zakroutil hlavou albín a věnoval mu lehký úsměv. Potom olízl jeho sperma ze svých prstů. ,,Je to dobré." konstatoval. L neodpověděl. Přitáhl si ho k sobě a znovu a znovu se obdarovávali polibky. Potom se šli oba osprchovat, převlíct a nakonec si lehli do L čisté postele, kde v těsném objetí společně usínali.

,,Ryuzaki.."

,,Ano?"

,,Zůstaneš se mnou?"

,,Samozřejmě." Na to L a políbil chlapce na čelo. ***

                                                                                            Ν

Detektiv zůstal v sirotčinci měsíc. Učil Neara různým dovednostem a připravoval ho na převzetí jeho role. Byl již pevně rozhodnut, že právě on bude jeho následovník. A sám Near mu slíbil, že pokud bude L někdy poražen, rozhodně bude dělat vše proto, aby se mu vyrovnal a pomstil jej. Během toho měsíce se pomalu také rozvíjel jejich vztah. Byl to dosti nezvyklý vztah. Oba muži, s víc jak desetiletým věkovým rozdílem a poněkud výstředním chováním. Ale rozhodně se nedalo tvrdit, že by to nebylo opravdové. Dalo se dokonce říct, že se z nich stali milenci. Aniž by to kdokoliv z Wammy's house zjistil, spolu usínali v jedné posteli, sprchovali se v jedné sprše a milovali se téměř každou noc. Dalo by se říct, že i L získal od Neara nějaké zkušenosti. Jenomže ta doba byla jako sen. Po měsíci najednou skončila. L se musel vrátit ke své práci, což znamenalo odletět z Anglie...

,,Vrať se." Šeptl tiše Near. A jeho tvář nedokázala potlačit ten nezbytný smutek. Zase bude pryč...daleko od něj.

,,Vrátím se pro tebe. Věř mi." Slíbil Lawliet. Pohladil ho a políbil. Pevně ho objal. Bylo to opravdu pevné objetí.,,Snaž se, abys mohl být dobrý L."

,,Slibuji."

Od té doby se ti dva už neviděli...

                                                                                       η

Nyní L letěl do Wammy's house, aby mu řekl, že jeho nástupce bude někdo jiný. Nebylo to příjemné. Obzvláště, když se tři roky neviděli. Teď mu bylo třináct a kdoví, jak se za tu dobu změnil. Jejich opětovné setkání..jak asi bude vypadat...?

,,Rogere, kde je Near?"

,,Venku, hraje si."

,,Venku?" L se podivil. Near nikdy ven nechodil. A s nikým, kromě něj se nikdy nekamarádil. Kdo mohl být ten člověk, s nímž se může bavit místo něj?

,,Zavedu vás za ním." Prohlásil Roger a vyprovodil detektiva do zahrady. ,,Vidíte? Tam." Ukázal k lavičce u pískoviště. Near tam seděl s jednou nohou na lavičce a druhou spuštěnou dolů. Byl jako tenkrát celý v bílém. Vedle něj seděl na opěradle blonďatý chlapec s rovnými vlasy, celý v černém a jedl čokoládu. Oběma botama šlapal nevychovaně na sedadlo. ,,Je to taky genius. I když poněkud vznětlivý. Ale má výborné logické uvažování a jeho fyzická zdatnost je o dost lepší než Nearova. Jste si svým výběrem opravdu jistý?" Zeptal se najednou muž, stojící vedle něj.

,,Vypadá šťastně..." Pronesl do ticha L, hledíc na Neara, jak se baví s vrstevníkem. Potom se obrátil na Rogera. ,,Dobře vím, komu to předám. A nebude to ani jeden z nich." Oznámil mu chladně L. ,,Jen jsem vám to přišel říct. Nicméně až zemřu, rád bych, abyste jim vyřídil, že chci, aby spolupracovali a společně dokončili můj boj."

,,Zajisté pane."

L mu věnoval lehký úsměv.  Naposled se podíval na Neara a odebral se k helikoptéře, kde na něj čekal Watari. To bylo na posled, kdy ho mohl vidět a dobře to věděl...

,,Ryuzaki..?"

,,Ano?"

,,Zůstaneš se mnou?"

,,Samozřejmě."