Varování, obsahuje text vhodný jen pro Yaoisty (15+).
Čusíííík tady je zase další pokráčo omlouvám se že nepřibylo dřív ale musela sem ještě něco udělat do školy. Znáteto tak ať sa páčí... Čusííík...
Již svítalo. Další den nadešel. Sluneční paprsky pronikly do Lightova i L pokoje současně. Černovlasý pohlédl k liště počítače - 6:00.Povzdechl si : ,,už je čas.“zvedl se ze židle a kráčel vstříc dveřím, třímajíc v ruce notebook, vyšel na chodbu. Došel k výtahu, dveře se rozevřely, vešel dovnitř a stiskl nejnižší patro. Po chvíli už procházel chodbou plnou dveří. Asi tak v prostředku se zastavil, opatrně a tiše vzal za kliku a dveře neslyšně otevřel. Hned uviděl postel na niž spal Light. Potichu došel ke stolku, jež se nacházel na levé straně od lůžka. Položil na něj notebook spolu s jakýmsi papírem. Koukl se na spícího. Klekl si do úrovně jeho obličeje a tiše k němu promlouval. ,,Bude to tak lepší, pro tebe určitě. Já z toho moc nadšen nejsem. Hffff, ale můžu si za to sám. No už bych měl jít.''Narovnal se a chtěl odejít, před tím však jemně pohladil oříškové vlasy. Sjel rukou přes rameno k jeho dlani a ukazováčkem ji pohladil po hřbetě.Tu sebou Light cukl, jemným stiskem chytil L prst do ruky a spokojeně dále oddychoval. Černovlasý pomalu vyprostil svůj ukazováček, náhle se ozvalo smutné zamručení a mírně se zamračil. Očividně se to spícímu instinktivně nelíbilo, jakoby protestoval ze spánku. L proto radši přidal do tempa k opuštění pokoje. ,,Určitě je to tak dobře, jsem si tím jist na 98,7 procent.Těch 1,8 procenta...Nechám pro...pro případ, kdyby...kdyby jsi mi to nevyčítal“. Došel k výtahu a vyjel opět tam, kde začal - 29.patro.
Uplynula asi půl hodina, než se oříškovlasý probudil. Protáhl se a převalil na druhý bok. Otevřel své hnědé oči. Zarazil se při pohledu na notebook. Vyhoupl se do sedu a natáhl ruku směrem k němu. Vzal jej i s papírem, který na něm ležel. Obratíl jej na popsanou stranu a četl. ,,Lighte, pokud tohle čteš, omlouvám se za mé včerejší chování, které ti způsobilo problémy. Prosím tě o to aby jsi otevřel notebook a zapnul jej.“ Po pár sekundách se na obrazovce začal objevovat sám od sebe text. ,,Lighte, postupuj podle těchto instrukcí. Budeš puštěn na svobodu. nebudu tě tu už držet a ubližovat ti. Pokud s tím souhlasíš zmáčkni ANO.“
,,Co to má být? Nějaký nový druh Ryuzakiho deptání? Ten mě nepustí ani kdybych jedl jen sladké a teď se mi tu omlouvá? To určitě nejsem hloupý, ale zajímá mě, co jsi zase vyplodil.“ Klik. ,,dobře sbal si věci, vyjdi na chodbu a vyjeď výtahem do 20. Patra. Zde vejdi do třetích dveří z leva. Zde nalezneš své odškodné za to co se odehrálo předešlou noc. Až tam budeš zmáčkni šipku.“
,,To byl tedy nádherný proslov Ryuzaki no tak se půjdeme přesvědčit, zda to tak je.“ S nevěřícím výrazem se zvedl pobral své věci, stejně jich moc neměl. Díky L tu měl jen jedno oblečení, které se mu za záhadných okolností vždy po 3 dnech samo vypralo, a s notebookem se vydal do 20. patra. Před ony dveřmi se zastavil a vstoupil. Tato místnost byla plná kartoték, malých trezorů a poliček. Uprostřed stál stůl na něj si položil notebook spolu se svým náhradním 'šactvem''. Klik.
,,Vyhledej kartéku se štítem LY,vytáhni ji, tam nalezneš potřebné dokumenty, které budeš potřebovat. Tím míním potřebovat do ''nového života''. Najdi trezor číslo 24.4 namačkej u něj tento kód : 83 03 23 20 34. Až tak učiníš klikni na šipku.
,,To je nějaké podezřelé. Je to až moc hezké než aby to byla pravda. Co zase chystáš Ryuzaki? Budiž.“Vyhledal kartotéku, vytáhl různé dokumenty , většinou dokazující vlastnictví různých domů s údivem a se zaražením na to nevěřícně koukal. ,,Hmmm dal sis s tím práci Ryuzaki, ale stále si myslím, že to bude zase jen podvrh. Ostatně jako zatím všechno, co jsi udělal. Začal se mu vybavovat včerejšek. ,,Nesmím se k tomu myšlenkami vracet, bylo to děsivé to už nikdy více. Než se odsud dostanu pořídím si tvou fotku. Musím se tě už zbavit jednou pro vždy. Co to zase říkám? Ten mě ve nepustí, zvlástě po tom, co jsem byl dotlačen k tomu přiznání a že mi nic neudělá. Lže ve všem tak v tomhle určitě taky. No, ale zajímá mě co jsi vymyslel..“ Chystal se otevřít onen trezor. Namačkal na něj kód, otevřel se. Jeho nevelké úložné prostory ukrývaly svazek klíčů a kreditní kartu. S údivem je položil na stůl.,,To,tohle je pro mě?“ Položil si otázku. Klik.
,,Tak, pokud jsi postupoval pečlivě, máš teď doklady o majetkovém vlastnictví :kreditní karta, nemusíš mít obavy vše bude hrazeno mnou a klíče k domům. Nyní můžeš opustit prostory ústředny. Ještě jednou se ti omlouvám.“
-KONEC- Light byl z tohoto nějak ,,sebrán''. Pomalu zavřel notebook. Sebral všechny papíry, klíče a kreditku. Sjel do přízemí, už byl před východem.,,Kde mám klíče od mého domu? Kde jen můžou být?“Zarazil se, vzpomněl si, kde asi skončily. ,,Musím tam.“ Nastoupil do výtahu, chvíli váhal, nakonec ale přeci jen stiskl tlačítko tvaru písmene L. Chvíli to trvalo, dveře se rozevřely. Pomalu kráčel chodbou vstříc dveřím se známým symbolem. Vstoupil, rozhlédl se ,byla zde poněkud tma velká tma, vzhledem k faktu, že už bylo osm hodin. Není divu, sklo bylo zhotoveno s UV-filtrem a stínidlem. Své klíče našel docela snadno, leskly se na černém koberci velmi zřetelně. Ležely zhruba půl metru od postele. ,,Ještě je to tu po včerejšku stále stejné“ Konstatoval sám k sobě a sednul si opatrně na postel. Koukal po celé místnosti, nestihl si ji ještě pořádně prohlédnout. V tu si všiml něčeho bílého. Vyčuhující kousek z pod deky, která na onu ,,bílou věc'' spadla. Nešlo si jí nevšimnout vzhledem k černému podkladu. Sehnul se pro ,předmět, byl zvědav co se tam nachází. S údivem zjistil, že to co se skrývalo pod dekou-malou bílou sametovou krabičkou. Otevřel ji a se zájmem si ji prohlédl a ohmatal.
,,Hmm, pravý samet, je tak příjemná...'' Náhle zjistil, že ji lze otevřít. Light nemohl uvěřit tomu, co za překrásný předmět se v ní ukrýval. Tím ukrytým klenotem, byl přívěšek z pravého stříbra, na jehož konci bylo připoutáno stříbrné srdce. Uprostřed něj z malých, černých perel poskládáno již tak známé písmeno. Lighta tento skvost okouzlil, tušil z velké části pro koho asi byl určen-pro něj. Najednou mu L už nepřipadal tak zlý a bezcitný, dokonce přemýšlel nad tím, zda nemá zůstat. Opět zjistil otevření. Rozevřel jej a už s dojetím koukal na vnitřek onoho přívěšku.
Vnitřek posetý granáty, zborušeny do hladka a na něm, jako na podloží, na každé půlce srdce fotografie z profilu jednoho z nich. Obě fotky koukaly vzájemně sobě do očí. V pozadí fotek byla bílá u L a u Lighta černá.,,Opět mi dává najevo, že jsem ten špatný…Ryuzaki já..já tě musím najít.“ Rozeběhl se směrem k výtahu. Byl velmi rozrušený, nemohl si vzpomenout jaké patro v tuhle dobu L obvykle osidloval. ,,No tak mysli...no konečně. Cvaknul patro 17. Netrpělivě přešlapoval na místě než dosáhl svého patra. Dveře se pomalu otevíraly procpal se malou škvírkou ven. Běžel, běžel ke konci chodby. Náhoda byla na místě. Zakopl a upadl na zem.
,,Auu!“ Zaslechl slabě L chvíli přemýšlel o tom, zda se mu to nezdálo. Uvážil, že se jednalo pouze o fiktivní zdání. Pokračoval ve své cestě z kuchyně s velkým pohárem zmrzliny s jahodami, třešněmi,čokoládou a šlehačkou, vše mistrovsky nazdobené. Škoda sníst. To černovlasého jaksi nezatěžovalo. Light se svíjel v bolesti, při pádu se mu noha zkřížila do jakéhosi tureckého sedu a celou svou vahou si na ni sednul. Jeho uším neuniklo zřetelné křupnutí a jeho nervům zřetelná bolest. „Ssss.To je skvělé teď se už nikam nedostanu.'' Zatnul pěsti a bouchl s nimi o podlahu. Ukáplo mu pár slz, pokoušel se plazit po podlaze, přeci jen už to nebylo daleko zbývalo posledních 50 dvojic dveří. Nakonec k velké bolesti usoudil, že to není možné. Rozhodl se tedy pro jinou alternativu.,,Ryuzaki,Ryuzaki!!''
L mezitím spokojeně pojídal pohár, byl velice zaneprázdněn svými myšlenkami.,,Už jednou jsem tě málem připravil o život, přivodil ti strach, trauma určitě také. Nechci aby se to ještě někdy opakovalo. Bude to proto takto lepší. Ty na tu hrůzu časem zapomeneš a budeš takový, jaký jsi býval…“
,,Ryuzaki, Ryuzaki!!! Pomoz mi!!!'' Noha bolela čím dál tím víc, začala modrat a ztrácet citlivost v důsledku krevní sraženiny. Slzy mu tekly po tváři už se před ním tvořila malá kaluž. L pohodil lžičku do prázdného poháru a šel si pro další dobrotu. ,,Ryuzaki!''Zaslechl tlumeně, když procházel kolem jedněch dveří. Zarazil se. ,,To, to je Lightův hlas?“ Otevřel ony dveře vykoukl na chodbu, nikoho neviděl. Rozhlédl se na obě strany a spatřil v dálce ležet Lighta.
,,Lighte?!!'' Rozeběhl se k němu. Light dupot zaslechl a pohlédl směrem ke zdroji. Tvář měl celou rudou a oteklou od pláče. Viděl ale pouze jen jakýsi obrys nějaké postavy se známým hlasem. ,,Lighte!? Lighte?! Slyšíš mě? Neboj vše bude dobré. Lighte,Lighte!!!? Prosím ne. Historie se opakuje, je mi to tak líto.''Vzal jeho hlavu do svých rukou a hladil jej.,,Lighte…''
2025 ©