DEATH NOTE L BETRAYAL - 3

Varování, obsahuje text vhodný jen pro Yaoisty (15+).

Čusík Už jsem tu zas stejně jako pokráčo Betrayal hezké počtení...

,,Chci , aby si mi pomohl změnit svět k lepšímu. A to takovým způsobem, jako ty doposud můj milý Lighte . Rozdíl bude v tom ,že to bude pro svět mnohem větší škoda než jakou jsi napáchal ty.“ Zazubil se L a strčil si ukazováček na zuby .Budou to nenapravitelné škody ,mumlal si L se stále secvaknutou čelistí ,,celý svět bude konečně znát L, tak jak ho původně znát měl, hhh..hahaha..,“ začal se smát . Light k samotnému zděšení zapomněl mluvit, L ho děsil, ano skutečně Lighta vyděsil. Co to s ním je?Je jako vyměněný. Koukal na smějícího se L s vyděšeným pohledem .L se konečně dosmál .Na okenních tabulích bylo možno slyšet jemné ťukání-začalo pršet, najednou se vše zatemnilo .I pokoj, kde byl Light, tomu to neuniklo .Náhle uklidňující tepání deště, přerušil hlas L.,, Ale to není ta hlavní věc co chci.“ Otočil se čelem k Lightovi,už dosti zděšenému a provokativně se zašklebil,,já chci tebe .“ a poukázal na onu osobu, která byla už tentokrát vyděšena k smrti. Jelikož L oči se změnily z temně hnědé na rudé s černým kroužkem uprostřed.

K,k,k..Kdo jsi?!Vykřikl Light strachem přimáčklý ke stěně a třásl se. ,,Já?Já jsem přece Ryuzaki,“pronesl samozřejmým hlasem a pomalým krůčkem se šoural k Lightovi,ten by strachy prolezl zdí, když viděl přibližujícího se L, sice ne nijak extrémně rychle, ale přibližoval se!!!Když byl v půlce cesty, zděšeně vykřikl. ,,N, n, n..Nechoď ke mně!!“ L se jen opět pousmál,,Proč bych neměl? Nelíbím se ti?“,,Ne to nelíbíš!!“,ve strachu zalhal ,, Ale já vidím něco jiného“ usmál se zlomyslně a pokračoval dál. ,,Vidím něco jiného?!?“Zamyslel se Light ,,to snad vidí co si myslím?!“,,Ano, vidím co si myslíš.“To Lighta zaskočilo maximálně, když už byl od Lighta tak dva metry začal vykládat:,,Víš milý Lighte, moje oči nejsou tak trochu normální,“ došel k němu ,,ale to ti řeknu až potom.“V Lightovi hrklo a strachem se nedokázal pohnout.

Chytl Lightovi bradu a začal se přibližovat svými rty na ty jeho . Light se pokoušel uhnout hlavou ,ale L mu ji hned otočil zpět. ,,Neboj se, já tě neukousnu“. A přiložil svoje rty na ty jeho. ,,No tak dej zuby od sebe“,pronesl a zmáčkl mu čelist. Lighta to zabolelo, věděl že, že L je silnější a tak zuby dal od sebe aby ho bolest přešla. L se hned probojoval svým jazykem do jeho úst a prolezl jím každé zákoutí,účelně se přitom otíral a lechtal Lightovo jazyk ,aby si vydobyl jeho spolupráci. ,,Tobě se to nelíbí?“Zeptal se dotčeně Lighta, který koukal do země.,,Koukej na mě, když s tebou mluvím.“ A natočil si jeho hlavu tak aby mu koukal do očí. Light měl velký pocit strachu a nejistoty. ,,Bojím se tě.“ ,,Ale no tak Lighte“ pohladil ho po vlasech,,neboj se. Políbil ho na krční tepnu a přejížděl po ní jazykem rty a držel Lighta přitisknutého ke zdi. Lightovi po chvíli uniklo malé vzdychnutí,bylo mu to příjemné, takové šimrání. L se usmál ,,líbí se ti to viď?“,a jednou rukou začal Lightovi rozepínat zespodu knoflíky od košile, druhou rukou ho držel a rty a jazykem se dále věnoval krční tepně. Za chvíli byla rozepnutá kočile,L chytl Lighta do náruče a odnášel si jej z pokoje,,Odnesu si tě na hezčí místo“ šeptl mu do ucha a jemně jej olízl a zkousl. Lighta už opustila většina strachu a chytl se kolem Lovo krku a přitulil svojí hlavu na jeho teplou hruď a tichounce pronesl. ,,A kam mě neseš? Já zvládnu jít sám.“ ,,Ne!Jsi můj a já si tě odnesu!.A kam?To počkej až tam dojdem.“ L donesl Lighta na konec chodby, kde byl výtah,vešli dovnitř, byl zde panel s čísly pater od 1.do 30.,ale L ani jedno nestiskl ,zmáčkl písmeno L ,které bylo nad všemi ostatními čísly úplně nahoře. Výtah se rozjel směrem vzhůru. Po chvíli se dveře otevřeli a L s Lightem v náruči, kráčel vstříc dveřím na konci chodby. Byly černé s bílým písmenem L uprostřed. Vešli,byl to černý pokoj s bílým nábytkem,jediná postel měla jednu půlku černou a druhou bílou. Přes ni byla přehozena černo-bílá přikrývka s černou barvou nalevo a s bílou napravo. Nešlo si nevšimnout písmene L na této přikrývce. Měla opět bílou barvu a na druhé půlce s bílým podložím byla písmena černá. Ostatně celý pokoj byl sladěn do stylu ''černo-bílé''. Někdy s černým podkladem jindy zase s bílým. Krom stropu a stěny za postelí. Tyto části byly prosklené,což umožňovalo pozorovat nebeskou oblohu a stékající dešťové kapky a nebo pouze černo černou oblohu. Okolo postele se nacházely dva stolky, každý z jedné strany, černý s bílou lampou a na pravé bílý s černou lampou. Jinak zde nic dalšího nebylo.

,,Tak jsme tady můj milý Lighte“ zašeptal L Lightovi do ucha, držejíc ho stále v náruči. Light otevřel oči a rozhlédl se ,,takovou krásu jsem jsem ještě neviděl Ryuzaki.“ L se usmál ,,Jsem rád ,že se ti to líbí, tohle jsem nechal udělat z toho to důvodu,jelikož jsem věděl, že tento den nastane. Ten den, kdy změním svět jako L, kterého se budou všichni bát.“

Teď se opět trochu Light bál. ,,A co bude se mnou?“,optal se se strachem v hlase,,s tebou Lighte?“ Zeptal se sám k sobě L. ,,Ty,“ pohnul se směrem k posteli,,Ty tu budeš se mnou,, Položil ho na postel a obkročmo si na něj sedl. ,,Budem spolu ničit shnilý svět, očistíme ho, nastolíme nový řád!Hhh..a hlavně, zlomyslně se zaculí nahne se nad něj a do ucha mu pošeptá: se budeme spolu milovat. Jako například teď.“ Dořekl a začal šmátrat po knoflíku u Lightovo kalhot. Chvíli s ním musel zápasit,odhodil Lightovu košili a jazykem mu začal objíždět bradavky, které pod tímto konáním ztuhly. Lightovi začali unikat slastí tiché steny, L se přestal věnovat bradavkám a propojil svá ústa s Lightovo. L už byl nedočkavý a horlivě se snažil rozepnout jeho kalhoty a už se mu to konečně povedlo. A v tom momentě kdy se to povedlo...

,,N..ne, přestaň “Sykl Light, když L zajel rukou dovnitř a hladil Lightovo mužství. ,,Přestaň !“ a začal sebou škubat. L byl však jako smyslů zbavený. Light se napřáhl a bylo slyšet jen štiplavé plesknutí - L dostal facku. V tu chvíli L zastavil své počínání,vytáhl ruku z Lightova rozkroku a přiložil si ji na tvář,kde se začal rýsovat rudý obtisk Lightovo ruky. Najednou Light zpozoroval, že L má opět ty své nádherné, temně hnědé a nic neříkající oči. Jak byl rád ,že je vidí. Zděšeně koukal na L,ten se mu podíval do očí. Natáhl ruku směrem k Lightovo hlavě a pohladil jej. ,,Promiň mi to to jsem nechtěl,nechtěl jsem ti ublížit“,přitáhl si ho do náruče a objal ho ,,nechal jsem se trochu unést“,odvětil a houpal se sním svislým směrem, stále jej konejšivě hladil. Light se od něj odsunul. Vstal, zapnul si kalhoty, popadl svou košili a rozeběhl se směrem z místnosti ,, počkej!“ křikl provinile L, ,, já nechtěl, zůstaň prosím.“ ,,Já taky nechtěl a musel jsem!!“Zakřičel Light na L a běžel k výtahu a zmáčkl nejnižší podlaží, kde měl svůj pokoj. L natáhl ruku za zavírajícími se dveřmi a tiše šeptl:,,Já-já tě miluji Lighte.“ Vytáhl ze zadní kapsy bílou krabičku a podíval se na ní ,sevřel ji v pěst a hodil sní do zdi ta se odrazila a dolétla k patě postele. ,,ale teď už to ani nemá cenu“ a odcházel také k výtahu jen o dvě patra níže, kde byla všechna technika,došel až ke svému počítači ,sedl si do svého typického sedu. ,,Zítra tě Lighte pustím“ Řekl a celou noc němě koukal do prázdného monitoru.

Až do rána