B.B. Jak to bylo dál I.

Tady je první pokračování Beyondova příběhu, tak doufám že se bude líbit. Tady se jedná už jen o B.B..

Je rok 1995. Rok poté co patnáctiletý Beyond obustil Wammy´s House. Nelitoval svého odchodu, věřil, že je to správné. Litoval pouze jedné osoby, sebe. Litoval toho, že se narodil s očima boha smrti. Kdyby je neměl, nikdy by nezavraždil své rodiče, a nemusel by zapalovat jejich dům, aby se na to nepřišlo. Nemusel by teď bydlet na ulici. Neustále si stěžoval na to, že  vidí, jak se kdo jmenuje a kdy zemřou, ale u sebe vidí jen jméno. Pořád si něco pro sebe brblal a tiše šeptal. Pak mu to došlo. Když ho ostatní považovaly za špatného, tak se stane tím nejšpatnějším ze všech! Ukáže světu, že i on je inteligentní. Začal vymýšlet jak spáchat zločiny tak, aby se nedali vyřešit, a aby nadělaly co největší škody. Těmyto myšlenkami se jeho hlava naplnila až po okraj a aniž by si toho všiml, tak více méně zešílel. Nejdříve začal obyčejnou krádeží peněz z banky, dále následoval supermarket a poté začal krást i kola a automobily... které pak prodával... Takto poračoval několik měsíců, z nakradených, pak znovu prodaných aut si už celkem vydělal, ale pořád mu něco zcházelo. Jednou když šel v noci v temné uličce, narazil tam na jednu ženu, která měla za několik minut zemřít opatrně se schoval za kontainer a sledoval co se bude dít. 25...24...23... ubíhala sekunda po sekundě a pořád nic. Pak si vzpomenul co se stalo jeho rodičům. Vzal ze svého batohu vystřelovací nůž, potichu se přiblížil zezadu k té ženě a brutálně ji chitil a podřezal. Když si uvědomil že má na svědomí už třetí vraždu, došlomu, že zabil pouze lidi, co měly předurčeno, že v ten samý čas zemřou, že je zabije on..,,Jsem vrah...Zabil jsem tři lidi..." zděšeně si na konci slepé uličky v rohu mumlal. Z ničeho nic ze začal až démonicky smát, až se to rozléhalo po celé čtvrti. Zvedl se, sebral si ze země batoh a přelezl cihlovou zeď. Celou noc chodil po městě a se zlověstným pousmátím se díval před sebe..,,Nekteří lidé mají předurčeno, že je zabiju... to je...Perfektní! Nikdo nebude tušit že vrah jsem já... Snad jen L... a to by byl problém. Nesmím být příliž nápadný raději už nikoho nezabiju. Jen plácám, plácám, plácám! Musím si hlavně najít nějaký místo, kde budu moct přespat, nebo líp zustat na pořád..." Zatím co se Beyond trápil nad tím kde přespí, L zatím pracoval na případě vraždy z té noci. Beyond měl pravdu, ani sám L ho nepodezříval, což bylo velké štěstí. Kdyby se na to přišlo, šel by do kriminálu. Přesně jak Beyond požádal. Watari se o L staral více než o sebe. Nosil mu vše jídlo pití... L se nechal pouze obsluhovat. Watari se tvářil, jako-by mu to nevadilo, dokonce vypadal, že byl rád, že může posluhovat L. Mezi tím si L odvykl na jakýkoliv dotek cizího člověka. Nikoho na sebe nenechal sáhnout. Začal nosit jen to jedno a to samé oblečení, a už ve čtrnácti začal pít kávu, nebo capucinno. Beyond mezi tím stačil najít apartmán s levným nájmem, jenže musel strpit jednoho bláznivého souseda. Měl štěstí, že se za pár dní bude stěhovat... I přesto že beyond nechodil, stejně jko L, do školy umí mluvit sedmi jazyky a je nesmírně inteligentní. Věděl že si bude muset najít komplice. Někoho, kdo bude stejně nenávidět L, stejně jako on, a i když věděl, že to je nemožné, někoho se stejnýma očima - s očima boha smrti. Beyond narozdíl od L neměl problémy s nespavostí, takže se mu nezačaly dělat černé kruhy pod očima jako L. Jeho cíle ovšem byly oněco dosažitelnější, když si zapnul televizy, zrovna bežely krimi zprávy."  Dalších pět nevysvětlených vražd ubodáním"" Další požadavek výkupného od K."" Vzkaz od K popisuje nenávist ke známému detektivovi L. Beyond nevěřil vlastním uším, ani očím. Velice se zajímal o to, kdo je K. Mohl by to být jeho komplic, jeho spojenec, jen musí najít zpusob, jak K. kontaktovat.  Mohlo by to být nebezpečné, K. nemusí souhlasit, a může ho dokonce i zabít, konec konců B. není shinigami, a i když má jeho oči, tak není nesmrtelný... Ale, nějak to zjistit musí. Bylo poledne, Beyond tři dny nic nejedl (ono nebylo ani co) a pociťoval v žaludku úzkost. Výjmečně zašel do obchodu, a pozor, koupil, neukradl, koupil si pět sklenic jahodového jammu. stačila mu půlka sklenice denně, pokud měl vystačit s penězy. Jelikož nemohl krást, aby nepřitáhl moc velkou pozornost, neměl co přeprodávat, tudíž byl tměř bez peněz. Už mu zbívalo jen párset liber (librami se platí ve Velké Británii). Musel co nejdříve najít K. pravidelně chodil do parku, nebo na místa vražd od K.. Musel nosit každý den jiné oblečení, jelikoš byl pořád, buť od jammu, nebo od krve. Nebyl na něj zrovna hezký pohled, byl celkem vychrtlý a rozcuchané vlasy měl seplé v drobném culíku. Do parku chodil pouze v noci, protože přez den to tam obchází policie, fascinovala ho přecházející temnota, jak do ní sem tam prosvitne světlo pouličních lamp. Seděl na lavičce pokaždé do 22:49. na minutu přesně, pak jde domů. Jednou když se vracel z parku vzal to přes delší trasu, jenže to neměl dělat. Šel kolem míst kde se stala minulá vražda K.. Byl téměř před domem, když tu ho někdo ze zadu praštil do hlavy, a upadl do bezvědomí.